Kraj beze stínu.

Trocha toho folklorečku ,při vínečku .

 

Tak komu se to poštěstí odpočinout si u vínečka za krásného počasi. Ráno jsme se vydali na vylet na Divčí kamen z Dolních Věstonic.

 

Vandr 2015

Nepomuk.

 

Je to zajimavé, ale zdá se mi že každým rokem se hůře hledá víkend s třemi sluníčky. Takřka je to asi socialistický přežitek. I letos padá jeden termín za druhým. Až nakonec padne rozhodnutí na konec května. Trasa byla vybrána rychle a tak už za chvili kodrcáme napřed vlakem s vylukou na Beroun a poté rychlikem zvýšené kvality se sekerou na Plzeń a nakonec uz peknym vlakem k Nepomuku. Tedy  vystupujeme v Srbech a za drobneho mrholení se daváme cestou do čižkova, domluveného mista setkaní s Čendou a Jejdou. To nam vychazí az na takřka devatou hodinu. Tam v opravené sterilni hospodě svlažíme hrdla gambačem . Po několika písnich a notně pozdě vyrážíme hledat v mokru nocleh. Ćas nám natahuje nohy a stále žádné mistečko na spaní . Nakonec se svalíme mladším podrostu kde se neda ráno ani vařit.

Snidame az u Chynína a a spolu s prvními kapkami se setkáváme s Čendou .Cely den pomalu obcházíme v deštíčku Třemšín.
No a večer je domluvene s Jejdou že nás navštíví ve Hvoždanech. Ta opět socialisticky restaurační areal s gamrinusem .
Vecer se nam podarilo ješte zavčasu zmizet a kempujeme za osadou Javory.Vecer u ohníčku osušime obuv a zbavujeme se zásob.
V nedeli nás čeká cesta přes Hudčice s malou zastávkou v pěkné hospůdce "Montána" až na Březnici.


Tak zase příště.....

Lenggries 2015

Navsteva Bavorska.

 

 

Tak na svatky osvobozeni jsme se vydali na navstevu tety do Nemecka. Prodlouzeny vikend jsme si jeste prodlouzili o pulden dovolene. 

Dorazili jsme v pohode za pekneho pocasi .Na patek se na program dostal asi nejvyssi kopecek nad mestem s lanovkou Brauneck nedaleko , cca 2km od baraku.

Na kase nasi Zuzanku cekal sok . Neberou karty Visa... A tak namasirovat nohy a hura nahoru..Na konec lanove drahy jsme se dostali az na obed.

Ten nas zbavil zateze vsech skvarkovych placek. Zbytek osazenstva chtel pauzirovat a tak jsem sel po keskach posazenych na okolnich vrcholcich. Hned prvni multina mi na startu privodila neuspech.

Tak jsem pokracoval tradicnimi. To uz slo dobre. pres vrcholy Schrodel,Stangeneck, Vorderer,Latschenkopf az k Benedictenwand. jsem posbiral 4 kesky.

Cestou zpet jsem se chtel vratit spoden , ale nasel jsem spatnou cestu a musel jsem pokracovat po vystupu opet hrebenovkou.Az na zaver hrebenu jsem sesel na 

sestoupil na Florianhutte. Tam jsem uz obdrzel zpravu ze ostatni se vydali cestou zpet k parkovisti.Na zaver jsem jeste vyzdvihl jednu kesku na vrcholu Kaltiger Stain

Horsi byl sestup protoze tim ze jsem si chtel vyzvednout posledni dve kesky musel jsem nasledovat cestu do vedlejsiho udoli. Tam jsem cestou uvidel naznak cesty.

Bohuzel byla to cesta na nejaky maly lom a tam koncila . nekoncila vsak skala se strmym porostlym svahem. Casem jsem byl rad ze jsem se dokazal vratit.

pak jsem jeste musel obejit veky kamenolom a prejit k rodince ktera prave shopovala po navratu z parkoviste. Vecer jsme se jeste sly projit po vesnicce.

Rano pak jsme vybrali cestu na jezero Walchensee. Cestou v Jachenau jsem si museli vybrat ecka na Maute.U jezera jsme se venovali relaxaci. 

Zuza si hrala na peknem pisecku. a ja vyrazil jizni cestou na Attlach.Tam jsem nebyl u dvou kesek uspesny....T5 mi to nepovolil.

Navecer jsem jeste vybehl na navstevu mistniho kostela a nejblizsi vesnicky kde se mi podarilo odlovit dalsi dve kesky.

 

Na nedeli uz nam zbyvala jen bobova draha. Sice bylo posmourno, ale presto se jezdilo a tak byla i nejaka ta atrakce. A pote cesta domu se zpestrenim u benzinove pumpy kdy uzaver tvrdosijne odmital byt odemknut..Nakonec se i to povedlo a tak jsme se za hezkeho pocasi presunuly k domovu....

Rakovnicky okres - 1Moto

Tak Otik dostal ridicak a je na case projet se nejblizsim okolim nez prijdou pliskanice. Pravda , puvodne jsme chteli vyjet az nasledny tyden, ale pocasi pry ma prat. Alespon jeste v patek to Yrno ukazovalo. Sobota odpoledne byla jeste bourka .Otik mel vystoupeni se Small people na autosalonu , nejvetsi atrakce Rakovnickeho posviceni , a tak se termin presunul na nedeli . Ja jeste v sobotu stihl na vecer rmut . Nedele rano mlha a mliko se udrzelo do 10 hodin. Ja tedy dokoncil chmelovar 10 te vyrocni varky a pak uz hura na cestu s plnou nadrzi.

Moto Okres

V nejsevernejsi casti okresu nas ale zastihla bourka a tato skutecnost ovlivnila i dalsi prubeh. Nakonec jsem najeli 130 km s prumernou rychlosti 27m/hod.  Zapadni cast okresu nam tedy zbyla na priste.

Chorvatsko 2014

Sibenik a Zaboric .

Zaboricpozar

Kdo by se netešil na dovolenou. My vetšinou vyrážíme hned, ale letos je vyjímka.

V uterý se narodil Valda a tak na babicku ,tety a strejdu zbylo vše oslavit.

Pres víkend ješte zustáváme ve Skryjích , je nutno vše pripravit a já ješte navaril pivo.

Otik je na tábore a tak v pondelí jedeme ty "Bestviny" okouknout.

Ráno jsem ješte predal Twingo na technickou a po naložení sbaleného už vyrážíme na Roztoky, Rícany ,Chotebor .

Na konci cesty trochu kufrujeme , hned dve silnice jsou v oprave .

Prijeli jsme celkem brzy , taky ta vzdálenost není veliká , a tak hned po zdvorilostním setkaní se samotným nacelnikem tábora, který nic nenamital s postavením našeho stanu na okraji, jdeme na okružní kešku Doubrava.

Až na dve místa jsme vše vyzvedli.Tedy jeste bonusovka nebyla splnená.

Po procházce jdeme na turu do hospody. Bylo hop ci trop ale výsledek stál za to . Pension Krížovka.Dluhá cesta stála za to .Ochutnal jsem mistní pívo Rebel= Pivo z Havlíckova Brodu.

Pak jsme šli domu postavit stan a spát. Ve š v noci prišli nejací kovaní spartani.Zrovna trenovali sborový zpev.

Pravda nejakou zkušenost meli. Nastupovali ihned a suveréne k naší škode.

Ráno na 7 jedeme. "nach" Víden Grad. Hranice ve Slovinsku už lemují deštové mraky.My zustali u vesnice Mureck = Kemping Platz Rock See.

Loužemi zalité místa pro stany nám nepridali na nálade.Zuza chtela hned do karavanu.

Nikdo nikde nebyl a tak  stavime stan a jdem ve slabém dešti alespon kouknout na jezero.

Nic moc , všude bylo citit leklou rybinu. Rybári byli urcite v presile a pomoci elekroniky pobihali po hrázi a kontrolovali nastaražené návnady.

Nenašel jsem  popisy kešek ani jsem je nemel uložené  tak nic...

Dal jsem si pred spánkem jedno mistni "wiesel bier" a šel spat pod pod Dub. V noci déšt , padání žaludu v to vše s kulisou sirény která svolávala hasice celeho okolí.

Ráno rychle balíme , platíme 20e a jedeme.

Ješte na posledních odmorištích je vetrno a cca 17 ale pak u Šibeniku už slunecno a i teplo 27!!!.

pobrezi

Vecer , když jsem se vracel pri obratce zpet ,bylo videt na obzoru jen dým. Když se drápu na pláž už první plameny osvetlují pobrerí.

Žaboric byl pokryt popelem. Nicméne témer okamžite bylo slyšet hasicské sirény a ohen se meli hned pod kontrolou.

          

Ctvrtek, celý den si užíváme klid po prijezdu , tedy  nekdo u more na slunícku ja koupal a lenošil .Navecer se Zuzou na houpacky a veceri  jsme si pomalu opékali na el. grillu.

v pátek pred vikendem jsem vycouval a jel na obhlídku nejbližšího okoli.Tentokráte jsem vyrazil na severnejší cást pobreží , tedy

konkrétne na Vodice  a Krajn. Tam odlovil napred kešku "cestu do nikam" a natrhal par fiku. Pote na Krajn kde jsou 3 kešky .

Nad vesnicí je kostelícek st. Nikolas ale kešku jsem tam nenašel.Pak jsem odlovil alespon kešku u kaplicky ve vsi.

Plaz                         

Sobota a Nedele Opet strídaní more a stín/slunce.

Vyjma ktátké vycházky v sovotu na jižní cást pláže , kde jsme vecer pozorovali sepii pri lovu a v nedeli jsme si prošly severni cast plaže která koncí na útesech s kamenitým svahem.

                       

V neděli večer pak přijeli kamaradi a bylo hned veseleji. Okoukli jsme moře , dali pivko a víno a večer grilovačka. Díky příkladu kamarádek , pak Zuza začala plavat pod vodou a brýle doplnila i šnorchlem. Na 3 tempa , ale dobrý. Ráno pak děti spali až do 10 hodin.

Další středu navečer jedeme navštívit Šibenik. Jentak tak parkujeme a do soumraku procházíme starým městem. Z atrakce jsme zredukovali jen na zmrzlinu a hura zpět. Ten večer byl asi nejteplejsi , respektive nejdusnější a počasí se měnilo s přibyvajícím větrem.

                                                                       

Ve čtvrtek odjeli ze spodního apartmanu madari a ja vyrazil na kesky. Napred na most před Skradinem , tam jsem ale opet neuspel a pote pokracoval az k historickému pristavu. Na zpatecni ceste jsem odbocil na Vodici a Stiru. Tam jsem šel podel pobřeží cestickou zaplavovanou a taky místy nevábnou az k puvodní kamenne vesničce s rybářskými staveními. Večer jsme grilovali ryby. Otik s Davidem hráli celé odpoledne magiky , ja pak s holkama večer vyrazil na prohlídku nočního pobřeží se svítilnou v ruce.

pristav

Páteční noc byla lepší ,chladnější. Po ranní koupačce  jsem ještě vyrazil na kesky za Vodice .Navštívil jsem vesnicku Tisno a Pirovač . Už nám zbývá jen jeden den dovolené a i když pod mrakem mama sbírá poslední paprsky které se proderou na pláž.  Zuza dnes ještě přišla o dva zuby a je z ní uplně nová školačka.

Rakousko 2014 Jodok

vyhledAntrit 39

Tak letos pad los na nami nejmene navstevovane misto v Rakousku , a to  oblast jizniho Tyrolska. Vesnicka Schmirn u strediska Jodok am Brenner. 28.6 odjezd v cca 7:30 Jiz bez Kotara, ktery ten samy den odletal domu ,malo zastavek za krasneho slunecneho pocasi.
Prijezd v cca 16:30 do chaty Hans Eller Antrit 39 . Vecer ,po ubytovani a setkani s majitelkou jsme se stihli zastavit v mistni hospode na bile pivo Kaiser za skoro 3e.Mistni koukali na MS ve fotbale.
V Nedeli ja sam jsem vyrazil autem do Ober Madern na konci naseho udoli a napred podel potoka na Kluppenbach na kesku, a pak na druhou stranu Kasernhof k vodopadu. Po zastavce doma na kafe jsme se Zuzankou jeli obhlednout vedlejsi udoli Vals Nockeralm podel potoka a zpet po druhem brehu s keskou. Cestou zpet ve vysoke trave zacalo mrholit a tak ja i Zuza jsme meli po chvili promocene boty a nohavice.

Jezero

Druhu den zacal impregnaci bot. Taky jsme se moc nehonili protoze venku se pocasi neustale stridalo.Nakonec vyrazime jiznim smerem na protilehle udoli Oberbergalm am Brenner.Cestou mijime peloton cyklistu miricich pres Brenner do slunne Italie.Dojeli jsme az na nejzazsi parkoviste a hura na jezero. Opustena chata , skolni vylet, a prekrasne jezero s mnohymi zakoutimi. U jezera jsme odlovili se Zuzankou jednu kes, a pak za lehkeho deste dolu k autu. ,Cestou se jeste stavime na obhlidku kostela St. Nicolau na navrsi uprostred udoli a ve Sparu pro zasoby jidla.
V utery hned rano , slunecno - parada. Asi zkusime lanovku.V Steinach am Brenner nas vyvazi do cca 1600m do Bergralm . Zde je spousta detskych atrakci od houpacek ,az po koryta z vodou a vsemoznych prolezacek. Odtud pak na Valmaritzalm 1988m tam jsme si dali gablik , Goiser a Zipfer ,a hura na horni stanici zimni sedackove lanovky Nosslachjoch 2180m.
zastup

Streda - autem  az v cca 10 jedeme do Kasern ( 1625m) . Protoze je od rana zatazeno a nizka mlha se prevaluje nizko nad nami, nikdo neni na ceste Vypada to ze kazdou chvili zacne prset ale dirka do mraku se nakonec neudelala . Jsme osamomoceni poutnici az na konec udoli do krajin mlh. Ja se vratil v polovine udoli do severniho sedla 1950m na vyhlidku na TuxerJoch .Cesta mlhou ale na konci alespon nejaky vyhled na lyzarsky areal. Zpatky jsme musel az domu pesky neb schazel mi signal, abych dal vedet, kde vlastne jsem.Nejvetsi dilemma jsem mel pri obchazeni tunelu abychom se pripadne neminuli ( to bych  musel bezet zas nahoru ) Dosel jsem v 5 a osazenstvo koukalo na pohadku. Pak zacalo prset.

Na zitra (ctvrtek) je naplanovana chlapska cesta. Navstivime Monte Pianno a pamatnik 1sv. valce. Hned na Brenneru nas chytla policie a co jsme zac a co vezeme a kam ze jedeme..V tu chvili jsem uplne  zapomel kde jsou doklady od auta. Ale nakonec dobry a po predani pasu a informaci o nasem pobytu a cili cesty uz zkontrolovani pokracujeme smerem na Brixen a pote Mizurinu. Pri vjezdu do Dolomit jsme se staveli na jidlo u jezera .Bylo paradni pocasi. Pak prijizdime ke kempu Mizurina. Po chvilce rozhodujeme ze zaplatime 24e za vyjizku na Drei Zinnen. Azuro kolem a my prolezli cast chodeb a strilny a pak i cestu na pamatnik padlim. Kolem 4 jsme jeste zjistovali  cestu na Monte Pianno , ale ta je mozna jen pesky ci za 8e za cloveka a odvoz s cestovkou Land Roverem az k lafete c&k polniho dela vyrobeneho v Plzni , to s diky odmitame.

 

Patek nakonec znamenal navstevu Laponesse alm . Tam jsme si prosli cestu poustupne po obou stranach potoka a posbirali kesky. Tedy az  na jednu ta nam vzdorovala a i po zpatecni  navsteve se nam nepovedlo ji najit a zalogovat. Na konci udoli je moznost vyzmahat poslednich cca 500 m do zaverecneho sedla pobliz vodopadu. Nad timto sedilkem je jeste jezero a cesta pokracuje dale k stubajskym vrcholkum.
Posledni sobotni den uz jen rychle baleni, a cesta okreskami zpet domu . I kdyz nutno podotknout ze tydenni pobyt je kratky na to aby se nam zas tak styskalo po domove :-) .Ale co  jeste zbyva nedele ve Skryjich :-) .

 

Foto

 

 

 

Velikonoce 2014

Letosni tepla zima nam sice nedovolila jezdit si po Sumave behem jarnich prazdnin na lyzich , ale na druhou stranu byla jistota ze velikonoce budou bez zimnich komplikaci. Tak jako loni kdy jsme se moc nesesli.

Pro vylety jsme si vyslapli pesky na "rovinu" a Prasily.

 

podzimni vandr 2013

Letosni mokre jaro nam nepralo , uz jsme si mysleli ze ani na vandr nedojde ,az po letnich dovolenych nam porad neco chybelo a tak padlo na podzimni vandr. Vse bylo dost narychlo a tak i cil byl jednoduchy a my v patek vyrazili na Zlutice.
Na draze byla vyluka a my se nechali vyhodit uprostred Zlutic. Po kratkem zastaveni na venkovni zahradce jsme vyrazili na Vladar.Na Vladari je prekrasne..Horsi je to spatnou stranou domu.Nakonec jsme se nejak prodrali do Chyse.
Tam jsme po kratce idilce u jedenactistupnoveho Prokopa zjistili co znamena polsky zajezd a hura pryc. Severni cestou jsme pokracovali do Tisu u Blatna.Tam jsme doplnili zasoby a sli za humna do hajan.
V nedeli jsme pokracovali na Blatno a pak si zahrali cestovani za strelkou v Petrohradskem lese. Konecna v Jesenicich a duc-duc u nadrazi nas zase vralili do reality vsednich dni.

Foto

Kotaro v Rakovnickem denniku.

 Kotaro:Otova maminka vaří skvěle. Oblíbené mám knedlíky

25.10.2013 07:32 Pavlíkov/ Tsushima – Sedmnáctiletý Kotaro Takahashi z dalekého Japonska bude rok žít a studovat na Rakovnicku. Je studentem rakovnického gymnázia (třetí ročník) a dočasný, druhý domov našel v rodině Kšírových z Pavlíkova. Přirozeně nás zajímalo, jak zvládá tuto velkou životní změnu. Sešli jsme se v kanceláři ředitelky gymnázia i s jeho mladším spolužákem, čtrnáctiletým Otou Kšírem, který zvládl na jedničku roli překladatele z angličtiny do češtiny. A jak vypadá výuka Japonce na českém gymnáziu? „Je to hodně těžké," přiznává Kotaro. Důvod je nasnadě, překážkou je zatím čeština. „Ale hodiny angličtiny jsou v pohodě. Ale protože chodím kromě angličtiny už jen na matiku, fyziku a chemii, tak se to dá zvládnout. Rozumím tomu, co je na tabuli, protože jsme hodně z toho brali už v Japonsku," upozornil Kotaro. Nejvíce se mu líbí hodiny angličtiny s Nicholasem Cusackem. Hodně prý naučí a jeho vyučování je zajímavé. Pochopitelně jsem se zeptala na jeho první dojmy z České republiky potažmo z Pavlíkova a dozvěděla jsem se, že se zde Kotaro cítí velice příjemně. „Je to tu hodně jiné než v Japonsku, ale cítím se tu moc dobře. Líbí se mi ten otevřený prostor, všudypřítomná příroda. Máme z domu hezký výhled a především tam není žádný hluk," popisuje pozitiva života na rakovnickém venkově Kotaro. Pokoj sdílí s Otou. Moje další otázka tedy zákonitě míří k němu a týká se toho, zda a jak spolu tráví kluci volný čas po škole. „Hrajeme hry na počítači. Ukázal mě ty, které hraje doma. Také se spolu učíme. Třeba se snažíme vylepšit jeho angličtinu. On čte a já ho opravuji, když má špatnou výslovnost. Půjčuje si anglické knihy od našeho učitele angličtiny. A protože miluji japonské seriály, tak je sledujeme spolu," nastínil Ota. Společně s celou jeho novou českou rodinu pak prý jezdí na výlety. Kromě toho prý Kotaro miluje volejbal. „Já jedu do Základní umělecké školy v Rakovníku a on hrát volejbal do rakovnické sokolovny. Na to se pokaždé hodně těší. Půl hodiny předtím, nežli volejbal začíná, nás zburcuje, abychom už jeli," směje se Ota. Kromě toho si Kotaro dle svých slov ve volných chvílích rád čte a dívá na sportovní přenosy, a jako každý mladý člověk chodí komunikovat na Facebook a Twitter. A hodně programuje. Rád by jednou tvořil elektronické učebnice. Hodně ho zajímá informatika, matematika a programování. Tímto směrem by jednou mělo směřovat i moje studium a práce. Rád bych se dostal ke společnosti, která se zabývá programováním nebo právě těmi elektronickými učebnicemi," prozrazuje své sny Kotaro. Do České republiky přijel na zkušenou ze známého japonského města Tsushima. „ Je tam hodně aut a vysokých budov. Skoro žádná příroda. Právě proto se mi tady tak líbí," připomněl Kotaro. Jeho rodinu ještě tvoří rodiče, přičemž jeho otec je v současné době v Indii. Dále bratr a babička. Sedmnáctiletý Kotaro působí velice vyspělým dojmem muže na prahu dospělosti, který dobře ví, co od života chce. Přesto se ho ptám: „Jsi tady sice krátce, ale přesto by mě zajímalo, zda se ti po domově nestýská?" Odpověď přichází od Kotara po velice krátkém zamyšlení: „Zatím ne. Sžívám se s novým prostředím, sbírám informace, zpracovávám dojmy a stále mám co dělat." Co vedlo Kotara k rozhodnutí studovat Čechách, je moje další otázka. „Mám rád historii. Chtěl jsem zaprvé vidět na vlastní oči staré historické budovy jako jsou třeba v Praze. Zadruhé vaší zemí prošlo, už za dobu její existence, hodně režimů. Bylo tu třeba Rakousko–Uhersko, demokracie i komunismus. Chtěl jsem vědět a vidět, jak to tady u vás, po takových zkušenostech dnes vypadá, pocítit dějiny na vlastní kůži. A do třetice jsem si řekl, že je to určitě dobré pro život studovat v zahraničí," vysvětlil Kotaro. Problém má zatím jen v komunikaci se spolužáky. Češtině nerozumí, ale věří, že se to za pár měsíců zlepší. Stejně jako se tomu stalo přes první počáteční drobná, spíše úsměvná nedorozumění v soužití s jeho hostitelskou rodinou v Pavlíkově. A Ota upozorňuje: „Teď už je to jen lepší a lepší." Mladého hosta z Japonska v Pavlíkově přijali Otovy rodiče a pětiletá sestřička Zuzanka." Ještě mám staršího bratra, ale bydlí v Praze," upřesnil Ota. Nejakčnější v učení Kotara českému jazyku je právě malá Zuzanka: „Popisuje mu všechny předměty, které doma máme. Ukazuje na ně a říká, tady je stůl, tady židle … Moc ji tohle učení Kotara baví," vypráví Ota. Nemůže nepadnout otázka, jak mu chutná česká kuchyně a Kotaro si libuje nad knedlíky a dodává, že maminka Oty je skvělá kuchařka. A ještě na závěr objasněme otázku jak se vlastně Kotaro ocitl u rodiny Kšírových. „Přišla s tím máma, že bychom si k sobě mohli někoho vzít na studijní pobyt. A já souhlasil.Táta zpočátku váhal. Pak jsem odjel na tábor a mezitím se asi rodiče domluvili, protože mi přišla překvapující esemeska, že si tedy nějakého studenta k sobě vezmeme. To mě nadchlo. Mám rád Japonsko. Řekl jsem si, že budu mít k sobě parťáka, se kterým bychom se mohli dívat společně na jejich seriály. Což stalo a už jsme dohromady zhlédli hodně sérií," konstatuje ještě spokojeně Ota Kšír a Kotaro přikyvuje.

Lechtal 2013

Koglen        

 

29.6 od raniho odjezdu z domova se honime s mraky. zatim nevitezi.
Po prijezdu do Elbigenalpen jsme temer okamzite nasli nase nove docasne utociste.
Nasi najemci jsou otevreni a majitel nam ukazuje cely objekt.
Cisi s neho 60 leta a on take potvrzuje ze navrh vypracoval jejich pribuzny ktery
architekturu studoval v holandsku.
Prsi, ja zalezam do postele a uzivam si bioparox a smrkam a smrkam.
Zuzana , i pres neprizen pocasi vyrazi do terenu a s fotakem provadi prvou dokumentaci.
30.6 Nedele. Hlavni atrakci , ktera na nas vyskocila z internetu je lanova lavka pres udoli Holzgau.
Vyrazime tam , cesta je kratka ,navstevniku dost, Zuza na lavku nechce ani za nic.
Tak tedy prechazime v 300 metrove vysce jen ja s Otikem. Ja jdu na naslednou vyhlidku s keskou.


1.7 Pondeli , Je pracovni den a tak jedeme pro Lechtal cards , pak do Bachu a dale do Lechu .
To nejsou sourozenci , to jsou vetsi , vyznamnejsi vesnicky v tomto udoli.
Pak Kabinovou lanovkou na Rufikopf  2362 .Docela jsem prekvapeny z mnozstvi snehu.
Dostavame se pres snehovou plotnu jen na nejblizsi skalni vycnelek Manzabonjoch a odtud sledujeme tu krasu.
Pak po kratce obhlidce stejne prechazime k lanovce a jedeme dolu. Odpoledne jeste vyjizdime na protisvah .
To je tak zvany Oberlech .Tam je nam v nejake vysce 1800 m na slunicku a travnatem svahu lepe.
2.7 Utery .Jedeme do Lechu a tam na dalsi atrakci v udoli, sedackova lanovka na Jochelspitze.
Tady jsme se rozdelili. Zuzky sly  na AlpenRosenweg a my Otici sli na Panorama weg.


na konci jsme se sesli na Bernhardhutte. odtud jsem se ja vracel pres rokli modertallbach waterfall pro auto na parkoviste .
ostatni sli smerem na Elbigenalp.
3.7 Streda Dnesek je od rana zamraceny , predpoved hlasi prehanky. Jedeme do Bachu a ja jsem zacal resil 12 stages mistni multiny.
Pred dvanactou uz nas zene dest pryc. Ja se dostal jen na osmou stage.
Odpoledne jsem se jeste vypravil na tradicni kesky do udoli sam. moc stesti jsem nemel a tak jsem ulovil jen jednu.


Vecer prijisdi Jejdi a sesli jsme se na navsteve.
4.7 jedeme spolecne autobusem do Warthu na Steffinalp pod Karhorn.
Vylet nam narusuje snad jen houf ruskych deti a jedno z nich nam i znecistilo autobus.
Pak nahore cestou na Korbsee.Trohu nam tu dela problem pocasi . neni nikam kloudne videt.

Tam my autobusem a Jejdi pesky do Warthu. A odtud druhym autobusem domu.
5.7 Patek . Reutten . Seilbahnen Hahnenkarum s priplatkem.
Skoda ze opet pocasi kazi vyhled . Jejdi jedou hned dolu a my pomalu sestupujeme dolu se zastavkou v mistnim mlecnem baru.
Dole pak uz jen termalni bazen a ja hledal nejake kesky v Reuttenu.


6.7 Sobota je bohuzel nasim dnem posledni zde. A tak nechavame Jejdy zde a vracime se zpet domu.
 

Krocanopeceni 2013

Tak jsou tu opet narozeninove svatky a my se opet po roce sesly abychom si mohly potrast pravici ,
 poprat si pevneho zdravi, na to zdravi si take pripit a udrzet ho i do nasledujiciho dne.
Termin se nehledal lehko , ale nakonec se vsichni sesly , ci spise sjeli a to letos pod patronaci bratra Rudolfa.
On jako kulinarskou specialitu vybral krocana , ktereho tocil uz od dopoledne, abychom se dostali na sklonku dne k hotovemu.
Hned po degustaci prveho sousta se ze zatazeneho mracna spustili drobne kapicky ktere nas prubehem vcera doprovazeli.
Nebylo to nic dramatickeho , ale preci jen teply jarni podvecer vypada jinak .
Druzne klaboseni na zaprazi jsme nakonec opeprili i nejakym tim popevkem a za doprovodu sladkeho dreva se presunuli pod strechu.
Tam se oslavovalo tak do tri a slo se spat pri tichem bubnovani drobneho deste.
Rano jsme se secetli a nikdo nechybel , snad jen Honza s Jitkou kteri z vecera odjeli.Vylet letos nepripadal v uvahu a tak se akce nejak rozprchla.
Ja jsem zustal ve Skryjich az do nedele a pri teplotne vydarenejsim sobotnim veceru dopijel v samote sud.

Operace Avamus 2013

 Breznik                         Tesov
Vyrazili jsme ve stredoceskem Blizzardu s Otikem na Skryje .Tam jsme jen pripravili vse potrebne na dalsi tyden a hura na Sumavu.
Cestou snehu trochu ubyvalo a pres Plzen uz byla mokra silnice a misto chumelenice jen slabe snezeni. Za Besinami uz byl zase snih i na silnici.
Nedostali jsme se az nahoru a nechal jsem auto za info tabuli protoze u odpocivadla pod kopcem mela seslost omladina a na nasi ceste byly zaparkovany auta a ja musel zastavit.Vyhrabali jsme napred zahrab na auto,
 a pak zacalo stehovani, odhazovani snehu a taky zatapeni.Nejhorsi to bylo v spodni mistnosti .
Komin studeny ,kamna jen kourila a ja jen vetral a vetral.Do toho volal bracha ze uz vyrazi .Pustil jsem kour na zachod . to  jsem si dal . Mame z nej ted udirnu.

Rano v nedeli jsme vyrazili na bezky . My s otikem na Radkov . Stopy tu sice nebyly ale vyslapli jsme je.:-).
Bracha s Evou a Barou se oddelili a pokracovali z Mochova lesem zpet na Tesov.
Pak uz dojeli i ostatni .Sadlo hned po prijezdu odjel na Hamiznou a Radek ho nasledoval .
Na chalupe uz je i teplo a deti se po prvnim dni dali do her. Zatim karetnich.

V pondeli jsem s Otikem vyjel stejnou trasou ,jen cil jsme urcili na hospodu na Rovine.Odtud nas mel odvest strejda Libor pri navratu z Hamizne.
Cesta po znovu napadanem snehu nam moc rychle neuprasovala a dost se novy snih lepil .Pocasi ktere bylo podobne cely tyden nam neumoznovalo zadny vyhled.
Jen ticha bila zapadana krajina bez navstevniku. Temer az na zelene pres dlouhy hrbet jsme potkali dve dvojice lyzaru kteri uhaneli cestou z kopce dolu.
Kazde nase zastaveni znamenalo primrznuti lyze a tak jsme casem zvolili neprerusovane strojove tempo.Na Rovine jsme si dali gablik.
A pote nas odvezl Libor pri navratu ze sjedovek.

Utery ,Po odhrabani dalsiho snehu se nam podarilo vyprostit auto a vyrazili jsme na  Hurku a Jezero Laka. Na obou mistech jsme se chteli podivat i na kesky.
Krasna cesta s upravenou trati. Jen opet temer zadny vyhled. Dohledli jsme cca 80 m a to chvilemi snad i mene.
Na Hurce jsme si cinkli na zvonecek porozumneni a na jezeru Laka jsme si dali svacinku.
Opravdu tam jsme vlastne vubec nic nevideli , jen bilo . Bily snih plynule prechazel v bilou mlznou stenu.Opet bez vanku a klid jak o vanocich.
Po navratu jsem stihl jen pripravit veceri a Radek domluvil ,dle uterni tradice ,saunu na Rovine. A tak trada za ocistou. Na Rovine jsme si uzili samostatne stojici sauny/srubu .
snad jedina nevyhoda ze voda tekla jen z potoku a to tedy primerene studena. Zato faze ochlazeni stala za to.

Ve stredu zavladl v nasem kolektivu utlum a cas odpocinku. Sadlo odjel s omladinou do Susice.
Ja s Radkem jsme vyuzili toho ze Libori i s nasimi detmi jeli do Zwisselu do bazenu a nas vzali cestou na Sluci Tah.
Odtud jsme prebehli po kraji udoli pres Radkov, Mochov az domu.

Ctvrtek Modrava. Podle predpovedi pocasi se melo uz od stredy ukazovat slunicko a my se rozhodli mu jet naproti. Cim se ctvrtek blizil tim vice se na predpovedi ukazovali mracky.
Asi jedine ta cesta z Modravy na Braznik byla ta prava toho dne proslunena.Ne cela . Asi prvni 4 km jsme jeli podel potoku jen v mlznem oparu ale pak jsme se razem ocitli na slunicku.
Rychle jsme ze sebe sundali zateplovaci vrstvy a uzivali si chvilku kdy mas az oci boleli.

Patek Prasily. Nechtelo se nam nikam moc daleko. Prasily jsou co se vzdalenosti tyka kompromisem a tak jsme se snadno dohodli na Prasilskem potoce.
Urcite i pro to ze to jisti na zaver hospoda u Michala.
Zadne slunicko ,u rozcesti na Csenget jsme uz opustili i stopu. Po kratke navsteve hranice jsme se vraceli horem k Prasilum a nikoho jsme nepotkali. Krasa.

Navecer jsme si vse pripravili na sobotni castny odjezd. Bylo to snad za odmenu ze jsme pockali jeste jednu noc a rano nas privitalo tak ocekavane slunecno.
Vsechna ta zmrzla ledova krasa zazarila na vychazejicim slunci. Tak ahoj a snad za mesic na velikonocni videnou.

Foto

 

Sumava 08 2012

Kremelna

Kremelna

Tak jsme si jeste na zaver leta prodlouzili vikend a jeli se podivat co noveho na Sumave.
Postupne jsme se zastavili v patek v Rejstejne odtud jsme sli na Kasperske hory a zpet. V sobotu z Kepel pres Hadi vrch do Zhuri .Ja se vracel jeste pres vrch Javorne a Mochov. Navecer jsme se jeste zastavili v jame abychom zjistili co je noveho. V nedeli na Kremelnou a ja se vracel pres Stodulky a Dobrou vodu zpet. Na pondeli jsme se zastavili v Javorne a tam jsem se pokusil o multinu ale bohuzel bez stastneho finalu...tak tedy nekdy priste.







Foto

Rakousko a Chorvatsko 2012

Cervencovy pobyt v Bad Kleinkirchheimu a Zaborici .

Bad Kleinkirchheim

 

 

Teseni na dovolenou bylo velike , jen malo casu napripravu , spise nebyl zadny .Doma rodelana prestavba baraku, otlucene osteni u vsech vymemenych oken . Nastesti Zuzana  stihla zabalit vse potrebne, ja to nahazel do auta a tak se nam nakonec podarilo zavcasu odjet . Zuzanka mela jeste tyden pred dovolenou nejakou asi strevni chripku, ale nakonec vse dobre dopadlo .Ja mel troche obavy z toho ze se veci k mori I do hor nevejdou do mensiho kufru auta , ale Sadlo mi pomohlo zapujckou stresniho boxu coz vse hrave vyresilo.

Pak mohla zacit cesta s odjezdem planovanym na 7 hodinu. Az do nemeckeho prihranici  cesta probihala v pohode ,ale pak pri nasi strategii jezdit vyhradne okreskami ,jsme se setkali se serii silnicnich oprav a tak “umlaitung” protahl nas casovy itinerar. Zaver cesty byl zas zpestren hned trojici moznych adres. A jak to byva az treti byla ta spravna. Chalupa byla pekna ,nova,jak majitelka hlasala stavena s laskou a vybavena napul jako chata lovecka se starozitnymi kousky a napul naplnena cetkami.

V  nedeli 1.7.2012 po snidani u velkeho masivniho stolu na zaprazi jsme vyrazili hledat nejblizsi info centrum pro nejakou tu mapu. Nasledne jsme chteli na lanovku , ale ne tu nejvyssi , neb bylo jiz poledne. Zajeli jsme tedy k druhe mozne lanovce Nock in v okoli do sv. Osvaldu a odtud na Mallnock.Z vrcholove stanice lanovky po hrebeni  vede siroka sterkova cesta kolem ktere stali sadrovi obyvatele hor. Dal po svacince zustali Zuzky pod provizorni striskou z plastenek , protoze slunce svitilo jako das  . My ostatni pokracovali na Mallnock (2226m) ,kde jsem si blahove myslel ze je I ukryta kes. Ta byla az nejakych 300 m nize pod sedlem s nejakymi cervenymi vystupy zelezitych rud I kdyz misto je tu zname hlavne pro nedaleke zpracovani magnezitu.

V pondeli jsme se vydali do naseho udoli ktere ma silnici zakoncenou  u parkoviste hotelu Heidi ( maleho zimniho  lyzarskeho centra ). Nad nim pak docela pekne jezirko a pak na konci udoli zakonceneho Falkertsharte . Odtud uz to byl jen skok na vrchol Falkert (2308m).

Po sestupu jsme jeste navstivili kaplicku ci maly kostelik sv. Kateriny kde byl I termalni pramen puvodnich rimskych lazni.

V utery jsme dali na program navstevu Turracher hohe (1795m)  kde jsme sli podel kernock lanovky na Risennock (2334m) . Sadla s Otikem pak sestupovali jiznim hrebenem a my se postupne vraceli cestou vychodni. Nakonec jsme se setkali a sebehli k parkovisti jeste pred novou oblacnosti slibujici nejaky sprch.

Ve stredu 4.7.2012 prisla na radu lanovka na Wollaner Nock (2145 m). Odtud jsme sli na Blumen und krauter lehfahrt zhruba do vysky 1904m. Tam bylo prakticky liduprazdno .Ja se pokusil jeste prejit prespres Wegerhutte 1500 a pak pres Rossalmhutte zpet na lanovku. To jsem sice stihl ale bez navstevy kesky a jeste jsem cely zpoceny stihl lanovku pred koncem pracovni doby.

Ve ctvrtek pak byl den tak trochu odpocinkovy a my se Sadlem udelali vyslap na Kanning , dlouhe udoli s parkovistem u chaty Erlacherhause (1636 m). Tady zacina cesta na Groser Rosennock (2440 m) . cesta sice dlouha ale pozvolna , po otevrenem vrcholu mozna neprijemna za vetrneho pocasi kdy se nikam neni mozno schovat. Sestup pak jsme zvolili po podel steny Predigerstuhl. Krasna pesina podel  vapencoveho vychozu. Na zaver jsem si dal jeste na Erlacherbackhutte (1930m) pivo a bylo po vylete I po hezkem pocasi. Pri navratu jsme meli za chatou I zavej z bilych krupek.

Na patek jsme se vratili do konce naseho udoli s tim ze z Heidi parkoviste a Mochelitzen (2310m) pujdu pres Swarzkofel (2668 m) dolu do udoli sam pesky a vyzvednu tam ulozenou kesku. To se mi take povedlo I kdyz jsem celou cestu sestupoval s destem a bourkou v zadech a obleceni mokre od deste stridal pot. Sestoupil jsem az do udoli primo do Wiedwegu k bille a pak se vratil poslusne zpet do strane k chatce. Zuzka ze Zuzankou sly na na vychodni stranu kopce z parkoviste   od Heidi hotelu na Goggauwirthutte a samostatne se vraceli autem domu.

V sobotu rano uz jen zapalatit za elektrinu a dale na jih do Sibeniku a Zaborice.

Chorvatsky pobyt byl v porovnani s Rakouskym vic pasivni a tak po sobotnim prijezdu jsme se vice-mene venovali koupani . Ja v nedeli navstivil zavrt s jeskyni v Grebastici. V pondeli navecer jsme jeli po celodennim koupani do Sibeniku. Tam jsme vyzvedli klasickou kesku u jeskyne sv. Kateriny a udelali vsechny body multikese az na finalku ktera uz byla navecer nedostupna.

V utery jsem se vydal s Otikem cca 60km na sever do pristavu k nalodeni vyletni kocabky na Kornati. Ve stredu navecer jsme pak jeli do Primostenu na zmrzlinu a nejaky ten darecek z trhu jako naramek na ruku ci slunecni bryle. Ve ctvrtek jsme se navecer vratili do Sibeniku dodelat finalku a jeste jednou projit starou cast mesta.

Patek pak jsem samostatne odjel dale na jih do vesnice Rogoznica s velkym pristavem a peknymi vyhledy na more. Cestou jsem se jeste vysapal na nejvyssi vrchol adria moutain cache s dost spatnou cestou a trnitou vegetaci. Pak v sobotu nas cekala jen posledni ranni koupel a cesta domu.

 foto

 

Vandr 2012

Digitalni cancak.
8.6.2012



<table style="width:auto;"><tr><td><a href="https://plus.google.com/photos/106274592804334847242/albums/5752515089575379697?authkey=CMTN4Znj66TNWw"><img src="https://lh5.googleusercontent.com/-syjlbn2dxBc/T9UKA1IoB7I/AAAAAAAAB2M/rc7dlxvKzGo/s903/DSC_9081.JPG" height="288" width="540" /></a></td></tr><tr><td style="font-family:arial,sans-serif; font-size:11px; text-align:right">Zdroj <a href="https://plus.google.com/photos/106274592804334847242/albums/5752515089575379697?authkey=CMTN4Znj66TNWw">Vandr 06 2012</a></td></tr></table>





Tak rano jsem popral zuzance vse nejlepsi k narozeninam ,po snidani mama odvezla deti do ja sel jeste ztahnout nejakou tu informaci o nasi trase, abych se na vandru nenudil.Pote jsem v pul 10 odesel smer rakovnik belidloa a nasledne nadrazi. Cil cesty se vlastne zmenil den predem ,tento rok jsme meli namireno puvodne do Ceske kanady ale predpoved nebyla po prihranicni oblasti zrovna ruzova. napr na patek melo  v Kunzaku spadnout cca 30mm, coz je i na celtak dost. Tak to byl asi hlavni duvod proc vlaste vsichni kyvli na zmenu cile predlozenou Cendou, ktereho na fakt ze zmokne upozornila Verka. Tak tedy vyhral Radec coby predvoj Brd. K nadrazi jsem se blizil uz znacne vyletnen,protoze slunicko svitilo a bylo dost dusno. Na nadrazi uz byli vsichni v jednom siku. Jen hospoda i kiosek byl zavren .Pak smer Beroun a hned prestup na Plzen. Vystupovali jsme ve stanici Karez . Krasne romanticke , betonove nadrazi s hranate ohranicenym koridorem moderniho rychlovlaku , kde cestujici ani nevi na ktere nastupiste ma nastoupit. Rychle jsme se presunuli do sokolovny, ktera to se stala nasim dulezitym mistem setkani s ostatnimi cleny party Cendy a Jejdy.
Z Karezu jsme vyrazili smerem na Zbiroh podel teto studene betonove stavby, ktera je hned vedle dalnice Praha-Plzen tak-ze tak trochu ocistec. ale za dve hodinky uz jsme odbocovali z Petidomi pres kopec do Pliskova. Tam jsme zjistili ze Pliskov je docela fain vesnice. Pri prihodu nas nahly sprch zahnal hned do hospody, ale tam jsme pobyli tak dve hodinky hrou na kytary a uz se slo jeste za svetla byvakovat do Roviny .Na misto puvodniho hradiste. Tam u hraze lesniho rybnicku byl i kemp. Navecer jsme tam chvili peli u ohne a sly spat. Rano po vareni zpet po zelene k cervene na cestu k Lhote pod Radcem. Tam jsme si dali gulasovou polivku v hospode kterou nam nechal otevrit nejaky mistni"starosta" .Pote hura na Brno a Radec s vysilacem . Nahore krasny vyhled . Jak jsme se pokochali vyrazili jsme zpet po zlute do (Vstricneho ) Privetice. Tam jsme se jen lehce osvezili a vysli na Brezinku a Brezina. Cestou jsme chteli trochu povarit ale jen jsme zacali , uz privezli dest a do nas.V brezince nic a v Brezine hospoda zavrena. Nastesti tam ale byl detsky den v mistnim parku kde hrala mistni kutalka a rodice ktere si deti nevzali domu tam doslavovali ten den deti.Sli jsme tedy na hradiste. vyvysenne misto s krasnym vyhledem po desti.Sesli jsme kousek po hrebeni a tam zakempovali.Vecer se konecne ukazali hvezdy ale bylo dost chladno - dvakrat jsem se vzbudil. Rano pri pokusu o vareni hned mrholilo.Nic zcela zasadniho ale sotva jsme dosli do kempu Habr tak zacalo poradne. Dest zpusobil ze jsme v kempu nejakou tu nevyhnutelne dlouhou dobu zustali u piva a parku. Pak nas cas vyhnal smutnou cestou na Holoubkov. v Holoubkove jsme minuli jednu osklivou hospodu a betonovym podchodem pokracovali na nove nastupiste zastavky v Holooubkove. No nic moc. Zase samy beton toho rychlostniho koridoru.Nikde zadna informace ze neco jede.Pak rozlouceni s Cendou ( ten jel na Plzen ) a o zastavku dale v Karezu i s Jejdou.V Beroune vybyl cas i na jedno orosene v nadrazni restauraci a uz motoracek domu . Ja vystoupil o dve zastavky drive a pesmo dosel s mraky za sebou a promocenymi botami domu.

Foto

Vanoce 2011

Svatky vanocni 2011
Tento rok se nase vanoce odehravali pres vikend a tak se nam mohly zdat kratke. Rychle dle seznamu co se vse musi stihnout a co musi byt pripraveno. Ja jsem doufam stihl vse jeste pred samotnymi svatky i kdyz tradicne vetsina vanocnich povinnosti spadla na hlavu Zuzany. Tak jako kazdorocne se take skolka na konci kalendarniho roku promenila v usmrkankov a tak netrvalo dlouho a take Zuza se ve stredu v noci probudila s tim ze ji skrabe v krku a kasle pry jako deda. No co nemela hned tak pochytala druhy den v cekarne u doktorky - no nic. Tak jsme ji alespon udelali radost s vanocni rybou kterou jak prohlasila , musi byt stika. No ani stika nebyla, ale koupili jsme 6kg sumce. Ten zaujal dalo by se rici  hlavne tim jak koulel ocima take mel fousy az na paty a razne s nimi mrskal. Zato masicko jedna basen. Za stomek jsem letos nesklidil zadnou slavu. Ruchla koupe na spatne osvetlenem parkovisti se neosvetcila a tak i kdyz jsem dal stromek ihned do vody , stejne nam pri instalaci v obyvaku hned pulka jehlicek opadala. Ale co do tri kralu snad vydrzi ta druha pulka viset a nejak to prezijeme. S darky byla az na Otika spokojenost , alespon doufam . Jen ty vanocni navstevy jsme museli hlavne kuli Zuze osidit a napravit to budem muset az po novem roce. 



Foto

Rakousko Filzmoose 2011

Tak druhy rakousky vylet na vrcholy Dachsteinu.
Druhy tyden v srpnu jsme odjeli na tydeni navstevu Filzmoosu .

foto



Hned zacatek dovolene zacal zajimave. Otik mel pred odjezdem teplotu a kasel, a tak nic moc.
Predpoved se  v zacatku potvrdila a pondeli zacalo destive, bal jsem se vytahnout i fotak z baglu a ozkousel jsem kvalitu nove obuvi. Zuzy zustaly pod strechou a prihlasily se do krouzku dovednych rakouskych rukou, aby si vytvoriliy vlastni graficky navrh a pozdeji i tricko. Ja jsem se vydal na pruzkum udoli s nastupem na  Dachsteinskou plosinu. Moc jsem toho pro neprizen pocasi ale nevidel :-( .

Foto



Druhy den jsme po snidani vyrazili, i kdyz bez Otika, na prechod male hrebenovky a navstevu Aualmhofu. Ja jsem odtud vystoupal jeste jednou na chatu Hofpurlhofe a pak jsem sebehl zpet pro holky. Az na obcasnou prehanku to slo dobre. Vecer saunicka a dobra vecere s rakouskym vinkem :-) .

Streda, Otik opet prokaslal noc a tak zustane doma s Davidem (tak jak jsou pres pocitac pripojeni). My ostatni vyrazime na Bachlalm, na cestu do druheho , hlavniho udoli pod Dachsteinem. Od zacatku jsme doufali, ze pocasi bude uz konecne lepsi, ale  stejne jsme byli dost nabaleni a obcas jsme vytahli i plasteny. Na ceste jsme se zastavili u kazde lavicky, co jich tu bylo, ale zastavka s obcersvenim jen jedna. Na sedle nam pomohla nejaka babka s rozhodnutim, zda muzeme pokracovat, ze urcite jede autobus z Bachlalm do Fizmoosu. Tak jsme se dostali az na zdejsi zname mistecko svistu, ktere tu mistni chodi krmit mrkvi a jablky. Vyhled na Dachstein byl opravdu jen kratky, a v cele sve krase se nam ukazal az po veceri, kdy uz se nebe konecne uklidnilo. Tak se nechame prekvapit zitra, jestli uz se i otepli, tak jak predpovidaji. Tak a hura na rakouske vinecko.

Dalsi den jsme uz vzali i Otika, i kdyz zdarile simuloval kasel. Nakonec se mu vylet libil. Sli jsme z udoli nad Filzmoosem - autobusem jsme vyjeli na Hochalm a sli pres hreben do druheho udoli opet na Bachlalm, jen jinou cestou. Bylo krasne, svitilo slunce. Nejdriv jsme obkrouzili male jezirko (Ota ulovil s jinym cashistou cashku), potom jsme vyrazili do prudkeho kopce a opet sedeli na kazde lavicce. Za hrebinkem byla krasna louka, kone, kravy a dve chaty s obcerstvenim. Doprali jsme si mistni mosty, strudl (babi tedy dela lepsi) a syrove prkynko, zbytky jsem zabalila a dzusy prelila do nasich lahvi a vyrazili jsme na dalsi cestu. Nejdriv se klikatila kleci, potom byl i tezsi usek po peknych sutrech. Nastesti vsechno zdolano a uz jsme meli na dohled Bachlalm. Po sterkove ceste jsme sestoupili do udoli. Ota sel jeste s Otikem na sysly a my jsme se Zuzankou vystoupali kousek k chate. Tam uz bylo plno turistu cekajicich na autobus, ktery dorazil za chvilicku zaroven s Otou a Otikem. Takze jsme se natlacili do autobusu a brzy jsme byli v nasi chate. Vytecna vecere, deti se i pres Otikuv kasel odmenily zmrzlinou a sli jsme brzy spat.

Dnes byl spis odpocinkovy den: ty zasadni vylety uz asi mame za sebou, nechceme jezdit nekam daleko, takze jsme nakonec popojeli jen do Ramsau. U stanice lanovky na Ritisberg hned musel Otik otestovat mistni bobovou drahu. Potom jsme se nechali vyvezt sedackovou lanovkou na kopec a dobloumali na jeho vrchol kratkou okruzni cestou. Po ceste jsme se vydatne krmili boruvkami, takze cesta se nam casove trochu prodlouzila. Na vrcholu byl kriz, rozhledna a razitko a uzasny vyhled na masiv Dachtsteinu. Zdrzeli jsme se tam urcite aspon hodinu, posedeli na lavicce, pokochali se, pojedli susenek. Cestou zpatky jsme se jeste vyfotili na vyhlidce. Cestou dolu jsme malinko zabloudili, takze jsme sestoupili trochu netradicni blativou cestou. Dole u lanovky se jeste Otik svezl na bobove draze a taky musel Ota svezt Zuzanku. Ta byla nadsena a vypravela, ze se ji o tom urcite bude zdat. Cestou domu jsme jeste ulovili 2 kesky, prestoze jsme chytli peknou bourku. Zuza usnula v aute. Ota si dal jednu saunu pred veceri a pak jeste jednu po veceri s detmi. Zuza byla v sedmem nebi. Zitra budu muset na obhlidku i ja. Tak uz nas ceka posledni den...


Foto

Rakousko 2011

Huttschlag 3-9 cervenec 2011.
Prvni cast letosni dovolene stravene v Hutteschlagu.

Grossarl



Letosni odjezd na dovolenou jsme zvolili na sedmou hodinu ranni a trasu vybrali pres Zeleznou Rudu , Passov  a Salzburg.
Celou cestu jsme se predhaneli s mraky, ktere vypadali dost hrozive, ale na nas nakonec skropilo jen par kapek.
Letos poprve jsme jeli na dovolenou Ksichtikem ,ale vsechny veci tak jak byly zabaleny se vesly bez komplikaci a tak jsme ani kolodeje nevzpominali.
Tesne pred cilem cesty se ale Zuzance udelalo nevolno , a tak jsme museli jeste pred Grosarlem uklizet.
Ubytovani bylo od 16:00 a to i s temi zastavkami presne vyhovovalo. Odbaveni bylo taky bez zadrhelu a tak jsme stihli jeste projit navecer male kolecko pres Hutschlag.
do vesnicky Huttschlag o nejakych 30 minut nize v udoli.Roubenice kde jsme byly ubytovani byla celkem setrne restaurovana a vybavena veskerym standardem aby se tu zrejme citili jako doma i nemci.
Mimo sklaneni ve futrech a jsme se celkem rychle prizpusobili .Obzvlaste pekne bylo zaprazi kde jsme travili vetsinu veceru , tedy alespon ja s Jirkou a Karlem.
V nedeli vyrazime do udoli Bachalm, vystoupali jsme ale prilis a tak nas mistni babicka musela navest na sice jine udoli ale bez nutnosti slezat metry dolu.
To druhe udoli bylo Harbachalm a stoupali jsme po pekne siroke silnicce podel pastvin koni a krav.
Na chate si ostatni dali nejake male obcerstveni a ja jsem spechal nahoru do sedla Tofernscharte 2091m pres jeste jednu chatu Toferalm .
Nahore se mi otevrel uz pohled na zname vedlejsi udoli s Bad Gasteinem.Bohuzel uz jsem nemel ale dost casu jeste vylezt na vedlejsi vrcholGamskarkogel (2467m) kde byla keska.
Tak jsem uhanel dolu, abych se pripojil k hlavni skupine a pote pomalu se Zuzankou sesly dolu.
Pondeli bylo na planu okouknuti samotneho konce udoli.Na konci silnice je vystavene dost velke parkoviste u par domecku nesouci jmeno Stockham .
My se Zuzou sli od zacatku bez jakychkoli ambici dosahnout zavratnych vysek a to se nam behem vystupu potvrdilo ze neni kam spechat.
Tedy stoupani udolim se ruzne menilo, ale kamenity teren po kraji potoka byl pro male krucky tezky.
Dosly jsme jen k periodickemu jarnimu jezirku Schodersee, tedy toho casu udolicka jen s rozsirenym korytem potoka.
Sadlovi se zachtelo poohlednout se za hranu jakesi prvni hradby vyssiho pasma hor kde je umele jezero pro zasobovani elektrarny Kolnbreinspeicher.
Byl asi jen par metru od cile Arlscharte 2252m ale cas ho donutil vratit se a pokracovat v sestupu.
My mezitim jiz sestoupili a dojeli nakoupit neco malo do Grosarlu. Nasli jsme tam jen Spar a celkem nic moc . Nebylo kde parkovat ani z ceho pred koncem prodejni doby vybirat.
Na utery jednoznacne zvitezila volba lanovky na Kreuzkogel 2027m hlavne z duvodu pretizenych organizmu pondelniho vrchloveho druzstva.
Celkem kratka hrebenovka k hrebenu Fulsec ( Ten jsme navstivili kdysi lanovkou z Dorfgasteinu ) me jeste privedla k myslence dobehnout do sedlaArtlorl  1797m kde je keska a vybehnout nazpet.
Nechal jsem sve rozhodnuti na posledni chvili a tak jsem musel chvatat coz bylo opepreno na zpatecni ceste bourkou ktera se me drzela v patach az k vrcholu Fulseku.
Ve stredu vyrazime ve skupine na blizke udoli Reitalm kam jsme se dostali az k Reiltalm hutte 1600 .
Ja se Sadlem jsem zkusili obehnout vrchol Rosskarkopf a pres sedilko Roskarkopfscharte se vratili do Huttschlagu pres Vorderkaseralm hutte .Tam jsme si otupili zizen jejich Stiglem respective dvemi a spechali dolu.
Ctvrtek uz nikdo nevyhlizel s napady na supeni do kopce a tak jsme se rozdelili . Sadlo jelo zkouknout nejblizsi centrum Sant Jakobs a my jeli nad Grosarl na pamatnik skautingu - evropsky kulaty stul.
Grosarl je kazdorocnim mistem kde se sjizdeji skauti nejblizsich zemi .Bylo docela parno a tak jsme se hned po obede se Sadlama sesli na chate .
Sadla se vydali na protejsi udoli Hallmoosalm a ja s Otikem a Michalkou jeli na kratky minigolf. Kratky , protoze prisel dest a s tim jsme opustili i Grosatl.
Patek jako posledni vylet vybrali jsme udoli Hubalmtal. Napred to vypadalo na zdlouhave stoupani lesem ale pak se otevrelo siroke hezke udoli s Huhnerkaralm Hutte. Tam jsem se posilnili mistnimi specialitami.
Jako je Gulasovka a oblibene oblozene prkenko s domacimi syry a suncickou. Jen na zaver pri sestupu se dalo do deste ale nebylo to nic tak silneho a tak jsme v plastenkach dosli celkem v pohode domu.
Tam uz zacinalo baleni. V sobotu se cele i sousedni nemecke osazenstvo uz odebralo dopoledne na sve cesty k domovu.
Nam cesta i s dostatecnymi zastavkami trvala od tech 10:00 do 18:00 . Ale to jsme doopravdy uz nikam nespechali :-) .

Foto

Vandr 2011

Letosni vandr na Hrebeny 2011.
Hrebeny a Plesivec . To byl cil letosniho Vandru.

Foto

Silvestr 2010

Nový prelom.



A je tu opet doba velkých precevzetí. Kdy opìe promýšlíme nové strategie jak dostát námi slíbených cílù. Ten cas tlustých car, kdy pro príštì již nedovolíme špatným zvykum, aby odklánìli nás od toho co sami jsme si precevzali. A tak nastavíme novou dobu , èistou , nezkaženou, která nám pomáhá dostat druhou šanci k dalším, mnohdy opìt planným pokusùm.
Je jen s podivem že zkušenost más neuchrání od tohoto bláhového poèínání.
Ale proè ne. Oslavíme konec nìèeho tak nehmatatelného , a pustíme se z vervou do dalšího klání. Jen škoda že ten zaèátek roku je pak už jen nuda a šeï. Tak snad jarní prázdniny a operace AVAMUŠ 2011 nám opìt umožní vyjet ze zajetých kolejí.

 

foto

Vanoce 2010

Hoj ty štedrý vecere ty tajemný svátku .....




Letošní vánoce meli nejaký moc rychlý rozjezd. Kapr se mrskal ve vane asi tak 3 hodiny a už šel na porážku , zatím co stromecek se už strojil a byla streda místo pátku. Matýsek letos na Štedrý veèer odjel do Prahy a tak jsme si tajemné chvíle uživali jen my ctyri. Zuzanka byla unešená z mluvicí panenky která když má cerstvé baterie , vydá nejednu hlásku. My si pak uživali klidu jen co obe šly spát.

 

 

Foto

Advent 2010

A zaver roku se blizi.

foto


Cas na konci roku utika rychleji snad i tim ze se krati den a denni povinnosti nikdo neubira. I tak je dobre obcas najit cas na pratele a zvolnit . Behem krasneho tepleho pozimu jsme navstivili Lany prijeli k nam na navstevu kamaradi ze slovenka .Az teprve uderem Mikulase a "Pesiho adventu" trochu prituhlo, coz mozna udelalo diru do chladiciho systemu/topeni kolodeji ,ktery se  s podchlazenim a nasledni i prehratim, dostal hned trikrat do servisu. Advent pavlikovsky i krivoklatsky se duchu tradice stal moznosti kratke vychazky a pro Zuzanku i vyjimecne cesty vlakem. Jen tak tak jsme stihli rozsvitit vanocni stromek pred privalem snehu , ktery je pro letosni nastup zimy tak priznacny.

foto

foto

Rakousko 2010

Navsteva  Kempu  Lassach v Mortschachu.
Dovolena v Korutanech 2010.



Nedele - pres Zirknitztall na parkoviste Schallkaser 1756m pod kopcem Echkopt 2871.
My jsme sly po vrstevnici 2400 k jezeru Kogelesee pres Ochsnerhutte 2263 pote zpet pres Grosskircheim do
Mortschachu.Pro zacatek sice delsi ale pekna a liduprazdna tura.
Pondeli - prvotni nakup ve Winlernu a pak na Winklernalm parkoviste v cca 1907 a odtud na cestou na Winkler  Viechalm. Dal po Naturlehrweg .
V puli cesty otocka ale take pekna prochazka , liduprazdno a milo.
Radek uz tento den jel na Goldeck -Bergbahne s Katnten card.
Utery  - plan nakupu Karten card i pro nas a Sadly.Pote do Heiligenblutu a tam jsme se vydali na vyhlidku Grossglockneru z vrcholu Shareck 2606m .Sli jsme okruh smerem na Hochtor, ale nedosly.
cca za polovinou u Rosskopfle stejnou cestou zpet.Radek vyhnal rodinu po cele trase.
Streda - tak ta se nam moc nepovedla. Vidno ze karty nemaji zas takovy vyznam . Nektere trasy jako cesta na Reisseck je nutno asi privstat a pote si odhadnou i cas nakupu cesty zpet.
My jsme se dostali na upati do takove fronty ze jsme to po kratke debate vzdali o volili kratsi alternativu na protejsi kopec Rosswiese k nadrzi pro udolni elektrarnu (Panorama Kreuzeck )
Tam to bylo nic moc.Radek se Sadlem jeli pote jeste na nejvyssi vodni prehradu do Malty. ( Tam jsme my byli pri nasi predchozi navsteve Taxenbachu ),
 a proto jsme jeli do Obervellachu do bazenu.
Ctvrtek - Napred Zuzka zpovidala pracovnice informacniho centra ve Winklernu kolik ze vlastne stoji cesta a pote jsme teprve vyrazili na Obervellach a Malnitz.
Za jakohosi polojasna a studeneho vetru jsme vystoupali na Galeintenspitze (2891m) a odtud po svacince zpet se zastavkou na zasnezene plotne.
Pod lanovnou jsme si se Zuzkama prosli jeste kus Seeblachtall a pak do Matnitz do bazenu.
Patek - Zuzka nas s Radkem odvezla dlouhym udolim  Selbergstronach az na Seichenbrunn .
Odtud jsme vysli na Wangenitzsee hutte cca 2,5 hodiny a podel jezera cestou Alpinsteig na Pichleralm cca 4.5 hodiny z toho vetsina v lijaku.Nasledoval setup do udoli primo do Motschachu s navratem v cca 19:30.
Posledni den nam zbyl na nejblizsi mista - Gartl Waserfall a pote jeste Jungfernsprung .
 Obe mista s nadhernymi vodopady. Pak uz jen posledni den v bazenu v Obervellachu.
V Nedeli po nocni bource a desti odjizdime domu.



Foto

Avamus 2010

Druhy ročník operace Avamuš byl pro dobrý předchozí ročník  posilněn hned o 3 lyžníky a taky motorizovane jsme posilili o 2 auta.Pripravy na odjezd byly zakončene 30 ledna v 11:00 u Radka.Odjizdelo se s malym zpožděním , ale ještě že jsme  vyjeli za světla a ne v pátek. Už samotná cesta přes Všesulov i okolí byla pod dostatečnou  sněhovou pokrývkou ,a tak jsme si začali řikat ,že lyžařský týden mohl probíhat i doma. Sádlo mělo při odjezdu trošku zpoždení  a tak jsme se nakonec potkali vlatně az na Těsově kde jsme společnými silami odklidili snih z přijezdove cesty i chodničku a pořádně roztopili kamna.Ja musel davat řetezy uz v hořejším Těšově abych se vyhrabal nahoru zatímco bracha tam čirou náhodou narazil na chlapíka co odklízel snih a za úplatu nám vytvořil misto na parkovani.No ten den pro nas asi  nejdůležitějši bylo teplo, neboť děti natěšené na zimní radovánky vyběhli z aut uz na Hořejším Těšově a napřiklad Otík , ač jen ve slabých tepláčcích zdolaval  sněhové kopule kolem cesty.Neděle byla podle plánu již zasvěcená lyžování na Hamižné. Koupili jsme si po rozmluvě listky jen na dva dni protože jsme ani jeden nevěděli , jak to bude s celým týdnem. Vikend je vždy horší a tak na svahu bylo celkem dost lidí. Mě se povedlo hned na pondělí domluvit školu snowbordingu  pro Otíka na 2 hod.
V Pondělí jsme se sice mimo plán, ale zcela bez našich chyb dostali na kopec až v 11 . Jen Sádlovi se podařilo odjet dříve.Já protože jsem nestihl vymenit zimní gumy ješťe doma naplanoval navšťevu Sušice odpoledne s výměnou pneu.Utrhl jsem hned v neděli jeden řetěz , byť asi mojí špatnou neplynulou jizdou, ale nechtěl jsem nechat nic náhodě.Po absolvovaní dvouhodinky hladého snowborďakajsme tedy v 15 vyrazili do Sušice na výměnu pneu alespoſ na hnanou napravu. Ještě že...Uteý bylo tak trochu nepovedené. Napřed se Otikovi nedařilo vyzmáhat kopec a i po prehozeni vázání na druhou nohu, stejně se nedostal přes muldy  za vice jak 5 stožár. Až rada že musi jet co nejvíce bokem po hraně se dostal do 3 "levlu" a dosáhl opakovaně vrcholu. Na ř už jsme se ubírali na Železnou rudu kde na nás čekal Sádlo s osádkou. Ti pro změnu jezdili cele uterý na Špicáku. Pak jsem jeli na Zwiesel .Ještě těsně pře odbočkou do industriální zóny jsem zahlédl ve zpětném zrcátku majáček s napisem STOP .Oběť byla posádka českého auta za námi.
V arealu jsme se rozdělili, omladina vedená Liborem ( mel jich nejvíce ve vlastnictví ) do basénu  a námi třemi do sauny.
Ta nás opět nezklamala, ne tak omlaďinu která zde postrádala atrakce a tak na žebříčku ocenění byla její navštěva hluboko pod jinak posledním Rakovnickým bazénem.
Horší byl návrat . Ja si trošku zoufal na možnost zachycení našich automobilů v síti preventivních kontrol za Německou hranicí, ale byla to jen příroda kdo nám zpestřil cestu zpět.
Chumelilo se a taky vitr byl pěkný. Co naplat že jsme se nedostali na základnu, hlavně že jsme zaparkovali ,byť v Dolejším Těšově a Sádla vytáhli ze zasněžené Těšovské planě.A tak přibyla další historka do Sádlova kolonizování zasněžené Šumavy. My ostatní jsmevyzmáhali k chatě  husím pochodem tak jak za starých časů kdy neexistova v zimní krajině cesta až na základnu a pokaždé jsme byli rádi za parkoviště u p. Kreise.
Středa pak po vysaunovaní byla dnem rozloučení se Sádlama. Sádlo pečlivě učinil zápis do knihy návštěv a odjel zajistit skádku uhlí pro nadchazejicí část zimy.
My zůstavali na svazich Hamižné jako dostatečné a nejbližší sjezkové dráze, která v průběhu středy měnila snad všechny tváře. Ponejvíce však vločký jemné ,zmrzlé studeným nárazovým větrem.Nicméně  shih i když pomalejší, byl prekrasný a hejna prašanu se vířila za jezdci.
Čtvrtek pak byl dnem rozloučení s Radkem . Cesta přes Hořejší Těsov ještě nebyla  zprůjedněná v průběhu rána bylo slyšet ustavičný čilý ruch nakladače odhrnujicí masu sněhu. A tak jsme ještě pomohli Radkovi prinést všechny batožiny do Dolejšího Těšova a hurá na kopec.
Na kopci nic moc pro Otíka. Jeho další level v snowbordingu byl na míle vzdálen.Lavory  pod vlekovou dráhou byly pro jeho zkušenosti nesjizdné a obsluha neoblomná , a tak před obědem vyrážíme zpět na základnu pro změnu vybavení. Měníme snowboard  za lyže a vracíme se  zpět.Pak už vše v pohodě a tak na závěr se společenskými hrami a četbou knihy Aleše & spol. Tentokrate uz bez polačinek. Doznívá poslední večer naší  návštěvy Šumavya a také našeho kratkého pozastavení v běžném letícím roce. Poslední den už jen  úlid a pro kašel Otíka už jsme nejeli na kopec. Tak jen cesta domů .

Leden 2009

Nove Hamry - zimni radovanky.
foto

Zacatek roku
No kdyz to shrnu tak nic moc,Reci o globalni recesi ,nastyd cele rodiny snad jen s vyjimkou Matyska,deda na homolku ,kde ho stejne pro neusteseny stav poslali zpet  do Rakovnika.
Pro mraz jsem na leden i pozastavil stavebni akci Skryje ,kde je mozne po tento cas jen topit. Na konec ledna nam hodil pomocne lano Petr s Miladou a tak jsme pobyli vikend v Krusnych horach na Novych Hamrech. My oba zaniceni rodice co na vse kaslou , a nepomaha ani bromhexin jsme to vsechno sledovali zpoza okennich tabulek .
Otik lyzoval celou sobotu a v nedeli uz zbylo jen na sankovani za chalupou .Matys se venoval snowboardu a tak ,jen ja mel natahane kesky v garminovi ale bezky jsem ani nevytahl,  tak zas nekdy priste.




foto

Pracovni dovolena 2009

Protoze jeden rok na takove dilo nestaci , musime pridat dalsi dovolenou.


Tak po krasne navsteve Rakouska hned na zacatku prazdnin nasleduje dalsi budovatelsky tyden ve Skryjich , abychom pokrocili s prestavbou .Prvni tyden  byl bez Otika , ktery mel na programu prvni letni tabor od Lubenskych Hasicu kdesi za Jesenicemi. Matyas jeste s kamaradem Markem brigadnicili na uklidu po demolici strechy. Nasledne se pripojili ke me a pomahali mi s nahazovanim prvni mistnosti - kuchyne a pote priprave podkrovi a dalsi mistnosti. Jelikoz bylo krasne pocasi tak kazdy den kluci nastartovali pionyra a jeli se se vykoupat k jezu. Take se nasel cas na nejakou tu particku Magicu na odreagovani.Na konci tydne jsme tak meli pripravenu prvni mistnost coz pro nas bylo dosazeni urceneho cile.
Po dvou tydnech dalsiho Otikova tabora od skolni druziny jsme se posunuli za druhou puli prazdnin a nasledoval dasli tyden kdy jsme se zamerili na druhou mistnost .



Otik mel na navsteve Kubu a tak jsme take naplanovali nejake to kratke dobrodruzstvi. Navstivili jsme bajny kopec, dnes "vyrovka " ,ale kdysi v davnych dobach Zlobri kemp kde se schazeli zlobri po sberu trpasliku, ktere si prinaseli v pytlich u opasku.
Dalsim mistem byl i nikdy nedobity hrad Tyrov kde jsme take nasli schovany geo poklad. S patkem nas po Kubovi ve Skryjich navstivila Jessica. S ni jsme se vydali take na Cihatko u Cile. Na konci tydne jsme dovrsili i druhou mistnost  a tak uvidime ci na konci prazdnin uz bude i posledni cast hotova.
 

foto

Taxenbach podruhe 2009

Oberhasenberghof . Dvakrat do stejne vody nevstoupis, ale stejne se rad vracis na misto ,ktere se ti libi , i kdyz  cas jiz neco odnesl.




V Sobotu pod vedenim Karla jsme vyrazili na 7. Cesta i kdyz vetsinou po statovkach celkem sla, a Zuza to zvladala bez viditelnych problemu. Jen pri definovanych pruchozich bodech a pri umleitungu  jsme nakonec predali vedeni pod osvedcenou kontrolu mapy a Karla po boudeni ztlumili.
Vecer jsme dorazili na cca16:00 do prazdneho kempu. Bylo videt ze zacatek sezony je az od 1.7 a tak jsme se celkem rychle zabydleli.
Nedele - Nejblizsi misto Rauris s info kancelari bylo idealni pro nakup Saltzburg karet od pristiho dne a pesi tura na rozhybani odpoledne vedla na nejblizsi kopec po silnicce aby se nam kocar lepe tlacil.
Pondeli - Uz s kartou jsme uhaneli do Hof Gasteinu na lanovku .Cesta na Grosstal (1850 m) .Sli sme kousek Hrebenovky a pote jsme sesly na prostredni stanici lanovky.Vecer se jel Otik s Vlkama do bazenu v Hof Gasteinu vyskotacit .
My hlidali Zuzu a Megginu v apartmanu .





Utery po rano na lanovku na Dienten - ta byla ale zavrena a tak  pohled na Hoch Konig z lepsi perspektivy nam byl odepren. Podobne jsme dopadli i na druhe lanovce v Mulbachu kde jsme  podcenili termin. Proste dokud nenajedou od 1.7 Nemci tak se nemele. Dalsi pokus byl tedy na v minulosti jiz navstivenou jeskyni Lumprecht Hole a po male zastavce na obed jsme jeli do turisticky uniformi oblasti Leogangu. Pohori ktere je sice jinak pekne ,ale sportovne upravene a z puvodni prirody zbyli  jen ty panoramata.Deti se chteli jeste provest na bobove draze ,ale pro desticky ,ktere nas tam uvitali se bobova draha nekonala a byla zakonzervovana pro lepsi pocasi. Na zaver dne jsme jeste navstivili Hof Gastein , ja do sauny , bylo prece utery , a deti chteli zkusit bowling.



Protoze se nam nepovedlo jeste navstivit nejakou vysokohorstejsi cast alp , tak na stredu vysla navsteva atrakce centralnich Tauer Weissee. Tam se nam po takrka vsudypritomne pokryvce snehu podarilo obejit jezero a deti pritom pockali u Rudolf Hutte. Pratele jeste navecer navstivili bazen v Mittersillu a na zaver dne si postavili vedle stan.



Ve ctvrtek jsme se zamerili opet na blizsi okoli a tak jsem rano vyrazili do Raurisu na Hochalmbahn s vyslapem na vrchol Schwarzwand 2194m odkud pak lepe trenovany kamarad vybehl nalehko na vrchol Reisrachkopf 2210m. Cestou dolu trochu sprchlo ale bylo to jen tak vyndat plastenku a zase ji za chvili uklidit. na stanici lanovky jsme si pak prohledly voliery s dravci a ukazkou sokolnictvi. Je pravda ze kdo navstivil hrad Velfern tak se to neda srovnavat. Na zaver jsme  jeste sli s Misou odlovit kousek pod pastvinu koni  geocache. Kamaradi jeli ve zbyvajicim veceru ryzovat zlato na konec udoli do stredovekeho naleziste zlata.
Vecer se oblaka protrhly a lilo az do patecniho rana spise az dopoledne. To nas ale neodradilo a na planu byl dalsi blizsi cil a to 1km vzdaleny Kits-loch-klamm neco jako skrejske jezirko s prevysenim snad 800 schodu a nekolika stolami z tezby zlata.Holky nam sli pomalu s kocarem naproti a pote jsme se vydali do Bad Gasteinu navstivit na  wellness centrum.
Na Sobotu byl pripraveny program s lanovkou od Bad-Gasteinu - ta je ale na jeden rok v rekonstrukci a tak jsme nakonec vyjeli na odlehlejsi misto az poblize krimmelskych vodopadu na WildKogel. Ze zacatku pocasi nevypadalo dobre ale vse se jeste dvakrat zmenilo a tak jsme meli i par hezkych vyhledu. Na zpatecni ceste jsme se zastavili v Multimedialnim  National Hohe Tauers Muzeu .
Konecny den nasi dovolene jsme se pak rozdelili .Kamaradi meli svuj program a Zuza s detmi jeli do wild ZOO s zabavnym parkem pok Grossglockner a ja se vydal od Zell am See na nejblizsi horu Hundstein a sestupem primo do udoli kempu Oberhasenberghof. Pondeli bylo tedu uz jen balici, loucici se ,odjizdejici a vracejici se k rodne hroude. Tak nekdy priste!

foto

Povoleni ke stavbe.

Povolení ke stavbì.

foto


Tak snažení které zapocalo na jare , se konecne dostalo do konecné fáze.


Po papírových tahanicích se konecne dostavuje zákonné zastrešení demolicní cinnosti zapocate dovolenou.
Jak rika babicka, nasi predci by se asi divili. Ano chvilemi se rekonstrukce ,prochazeje fazemi demolicnimi , priblizuje spise k oznaceni zkazy nez neco co by stavbu ovlivnilo pozitivne . Tam kde pred nedavnem byly bile omytky , castecne pevne stropy . je tak zvane vymalovano. Nejhorsi veci je , ze po pul rocnim demolicnim pusobeni bude nasledovat obdobi minimalne trikrat tak dlouhe budovatelske. Zrejme neni mozne postavit cokoli za stejnou dobu jako zbourat.....bohuzel , i kdyz jsem na jednu stranu rad ze jsem se zbavil te spiny a prachu co vsude cekaly .Tak nejak si pripadam jak po vybudovani hrube stavby.
Za nejlepsi udobi se stejne da povazovat to ,kdy se ukazuje ,ze jen snaha neco delat nestaci, a ze na to musi byt i spravny stempl.  A castecne viteztvi je i ze u vejminky vzdy nemusi nutne stat chlivek na kozu , ci okno posazene tesne nad podlahu, aby kolemjdoucimu svadelo oko pri pohledu na zachodovou misu . Asi toho ceka na dnesni obyvatele jeste hodne noveho s cim se budou muset bud smirit ci poprat. No to jeste uvidime v dalsim kole stavebniho rizeni. Zatim se jen muzem snazit aby jsme se nemuseli stydet za to co jsme to provedli.


                                                                                

                                                                    

          
 





foto

Matyskovo tanecni rej

Matýskovo taneèní rej.

Nejlepší je se na zaèátek plesové sezony pøipravit u odborníku.
 Aby se Matýsek mohl blýsknout pøed spoleèností dal se letos najmout do služeb taneèní mistra u kterého se dozajista nauèí i nekteré nové figuøe.
<br>

Víte ono pøihlásit se do taneèních jde velice snadno, horší je vychodit celých 20 lekcí úmorného tance. Musím øíct, že jsem se do taneèních opravdu tìšil. Dostal jsem krásný oblek, kravatu a botky, a koneènì jsem vstoupil do víru spoleèenského dìní. Bohužel, už pøi první lekci pøišlo zklamání. Oèekával jsem, že pøi tanci budu spíše konverzovat a seznamovat se, ale zde se jen tancovalo. No je pravda, že nìkdo zvládal i konverzaci, ale páry které mìly problém se zvládnutím taneèních krokù, což byl i náš pøípad, se konverzaci moc nevìnovali. Jediné na co jsem se zmohl byly citoslovce: uff, hek, ach, a jednoduchá vìta: Už aby byl konec. Je pravda že partnerce to šlo lépe než mì a tak ji moje hekání zaèalo brzy unavovat. Chtì nechtì jsem tak musel zaèít s konverzací i já. Samozøejmì se to projevilo na výkonech v tancích, ale kupodivu jsem to po 2 lekcích zvládal pomìrnì obstojnì. A když pøišla prvni prodloužená, tanec mì už zaèal celkem bavit. Samozøejmì nejsem žádný Fred Aster, staèí mi par taneèních krokù a spíše než tanci se vìnuji konverzaci s taneènicí.  Takže až na obèasné bolesti zad mì taneèní nakonec pomìrnì uspokojili. Sice jsem nepoznal nikoho nového, ale vždy na to mám ještì spoustu plesù pøed sebou.

Den deti ve Skryjich 2009

Již tradicní klání detí .

den detiden deti 2den deti 3

Po roce jsme se opet sešly na ve Skryjích na "kurtech". Deti si zasoutežili v jiných diciplínách , ale se stejným zápalem a smyslem pro souteživost. Chvili trvalo než se otrkali ,ale behem pùl hodiny už jim na konte zacalo zárit prvních pár bodù, slibná predzvest výhry pri vyhlašování výsledkù. První mùže být jen jeden v každé kategorii a tak se každý snažil co mu síly stacili. Postupnì si tak deti vyzkoušeli skládat kostky, zjistit co má protihrác prišpendlené na zádech ,strelbu ze vzduchovky , skákaní v pytli a nakonec i hod létajícím talírem. Vše se vydarilo a tak si za krásného pocasí prinesli spoustu dobrot i s cennýmy diplomy. Tak za rok na videnou.

Zdroj

Anglie Banbury

Muj druhy let letadlem , ale prvni ktery si pamatuji.

Otík Anglie 2009Otik Anglie 2009Otik Anglie 2009

 

Puvodne jsem mel navstivit anglii se skolni skupinou na konci roku autobusem , ale nastesti me zachranil Nick a pozval me na navstevu jeho maminky.
Priprava byla mohutna , ale zavazadlo male a tak to nastesti netrvalo dlouho. Uz jsem se nemohl dockat az prijde druheho dubna odlet a s nim i mimoradne skolni prazdniny.
Let se mi libil , vsechno kolem bylo videt protoze jsem se dostal na misto u okenka a pocasi bylo pekne. Jen me hodne bolely usi pri pristavani v Birminghamu
. Pak prisla na radu cesta vlackem na velke nadrazi a tam jsem pokracovali vlakem do Banbury
. Anglicka vecere i ostatni jidla me chutnaly.Prvni den jsem zjistil ze babiccin pocitac neni v dobre kondici. Predne vubec nefungoval internet!!! ani tiskarna. Nakonec se mi to podarilo opravit.
Dalsi den prijeli William (11) a Freddy (8)a tak se nase skupina rozrostla. Nasledovala prochazka k hristi a navsteva mistniho hradu kde jsem  s Williamem zavodil a pri navratu jsme si hrali na opicaky.Dalsi den nasledovala navsteva Stratford upon Avon  .Tam jsem si Jessicou prohledl rodiste Williama Shakespeara  .Docela maly domecek , zadny pocitac , zadna microvlnka ,zadna televize , to asi zapricinilo ze ten William porad jen psal, kdyz nemohl delat nic jineho....To me tedy psani projectu nebavilo ...Ale protoze je skola zaklad zivota , vybrali jsme si jako dalsi cil nasi cesty dalsi brod ,tentokrat dobytci ci volsky -
Oxford
.  Tam se mi to libilo a dost mi to pripominalo Bradavice z Harryho Pottera i s mistni universitou .Perfektni byla i navsteva muzea plna prahistorickych obyvatel mozna i Britanie. Snedli jsme dva velke kornouty s hranolkama . Vecer jsme oslavili devadesate prve prababicciny narozeniny , prababicka se tesi az ji bude 100 let ,ze ji napise kralovna osobne blahoprani .Dalsi den nasledovala navsteva Leamington Spa .Leciva voda asi dosla a kohoutky byly suche. S jidlem to bylo lepsi a sporadali jsme dalsi varku hranolku a podivali se do muzea. Tam byly mechanicke hracky a vedle byla mistni galerie, ale s pomalym internetem :-) .
Pak posledni den prisela na program prochazka Banbury a take navsteva Wizz kids (detske centrum) a k obedu Fish and chips - mnam, mnam,mnam ( ryba s hranolky ).
I kdyz se mi to tam vsude libilo, tak jsem se stejne tesil na navrat ,az se budu zase s kazdym bavit cesky , tak jak mi zobak narostl.

Howgh.........

 


Zdroj


Expedice Avamus 2009

Kratky ale vydatny pobyt na chate.

Asi hlavne diky nahodne prilezitosti jsme se letos mohly zucasnit jedne z mala frekventovanych akci typu " S tebou me bavi svet" a tak ctyricatnici muzske casti a desatnici obou pohlavi vyrazili porusit Status Quo na Sumavu, ktera  pri rakovnickych jarnich prazdninach, letos na nejpozdejsim terminu , byla jeste pokryta dostatecnou snehovou pokryvkou .Ta  nam pak umoznovala zimni radovanky z lyzovani.Zajimavy byl hned odjezd a to ze dvou duvodu. Jednak ze jsme se meli ztratit z dohledu dohlizitelu vsech poradku - nasich zen ,a za druhe proto ze , z duvodu vetsi legrace, jsme vybrali cestovani jedinym vozidlem ,ktere sice pobralo vsechny nase zavazadla ,ale posadka hlavne v zadni casti byla obestlana do posledniho mistecka.

 

Fotofotofoto



Cesta probehla bez problemu , bez dalnicni znamky i po trase Beroun- Plzen. Jen poslednich cca 40 metru od spodniho okraje lesa bylo zaledneno vodou putujici pres den ze snehovych perin.A tak nam nejakou dobu zabralo vynaseni veci a sestavovani retezu.
Nasledovali dva dny (spise odpoledne ) na Hamizne , kdy dopoledni slunicko prechazelo v odpoledni temne mraky.Oba dny pro dospeleho a dite cca 1000 Kc. Deti ktere potrebovali vysilit po vsech strankach se pak ve volnu venovali stavbe snehoveho bungru. Ve ctvrtek bylo na parkovisti asi 8 aut a v patek pak 3 auta a tak jsme si nemohly ani odpocinout ,aby jsme nezavdali pricinu vypnuti vleku z duvodu nedostatku lyzaru. Nejlepsi situace byla v sobotu na vecernim lyzovani.Tam jsme  tedy nebyly, kdyz jsme ale jeli kolem ,nevideli jsme na osvicenem svahu ani zivacka.


Predposledni den jsme pak pod slunecni oblohou probehli na bezkach od Prasil podel potoka na Csenget a zpet do Prasil s naslednym posilnenim u Michala a pobytem v Horazdovickem bazene ktery se myslim detem zamlouval. Na posledni den pak uz zbyl jen uklid a prochazka k zamku.

Foto

Vanoce 2008

Vánocní nadílka

Vanocni svatky vzdy urychluji spad stareho roku a ani my jsme se letos nenechali zahambit.Vetsina darku nakoupena i zabalena minimalne s tydenim predstihem.Chudak kapr byl zbaven zivota jiz dvacateho prvniho . Stromecek slavnostne oden do cingrlatek den pote a tak nam zbyvalo na stedry den jit jen pridat neco malo do krmelce zviratkum v lese a ja jsem balil to co jsem ruzne poschovaval a zapomnel. Pro poteseni ze Zuzy jsme pripravili stedrovecerni veceri jiz po ctvrte hodine aby si uzila stromecku jeste pred koupanim. Myslim ze se ji stromecek libil a asi i cela ta spousta prekvapeni pod nim.



Foto

Pavlikovsky Advent 2008

Adventni setkani.



 foto
Po delsi dobe navstevovani tradicniho adventu Krivoklatskeho , jsme museli udelat zmenu. Krivoklat se jiz tretim ci ctvrtym rokem staval jen vyvrcholenim vanocniho hemzeni ,tlaceni a dalsich nevyhod novodobych svatku tak jak je k nam importovali prazaci. Ne , nechci svalovat vinu na nase stredoevropske velkomesto . Ale opravdu co jsem se dostavoval na Krivoklat kazdorocne , utrpeli tyto svatky s kazdym dalsim " historickym vlakem z Prahy"ci jinou atrakci tehoz druhu. Potazmo ze okamzite menil i obchodni artikl trhu kdy brezova kostata byla vytlacena kozesinovymi prehozy z beranka ,  a divadlu nebylo ani rozumet ci se na nej ani nedoledlo.

Zmenu nam tedy prinesl mestys Pavlikov ,ktery coby novy majitel prava zrizovat trhy ( puvodne dobytciho)   pripravil predstaveni deti z mistni skolky a skoly.Pocasi se v porovnani s minulym rokem umoudrilo a netrapilo ucinkujici ani pozorujici ledovym vetrem.
  

Zacatek nam trochu utekl protoze nam preci jen chvilku trvalo nez jsme se po probuzeni Zuzi vypravili. U stanku jsme se vybavili vyzdobenymi pernicky, vanocnimi ozdobami a svickami. Pote jsme se jednim okem podivali na predstaveni deti ,a v zaveru jsme zakotvili u stanku se svarackem, grogem ci puncem. Na zaver jsme se prosly vesnickou nasi strediskovou a zahumny se vratili k teplu domacich krbovych kamen kde jsme jeste vse stihly probrat u caje.



foto

Novy rok 2009

Šedavy Novy Rok na vsi.

Novy rok
Na letosni rok pripadly vanoce dlouhe , vsechny svatky pripradly na normalni pracovni dny. Ale my jsme je co se tyka casu moc nevyuzili.Otik mel od zacatku rymu a jeste s malou Zuzou jsme nic vetsiho nepodnikali a nikam nejeli.Matysek si na vanoce privezl ze zkusebny nove vanocni bici a tak jsme se mohly polaskat pohledem i vykonem ,ktery staci zasobovat i sousedy. Otik pak vetsinu casu travil s legem a pocitacem. Mamu jsem pak podarovanou pekarnou zamestnaval pecenim dobrot .
Ja sam, mel  pohotovost v praci ,a vyjma navstev a pracovnich dni jsem jezdil do Skryj, kde zimni kratky den zkracovalo jeste nutne prikladani a zateplovani stavby.


Venku bylo az do Silvestra hezky, lehce kolem nuly, a az ten konec roku prinesl mraz a posledni den prazdnin prinesl i snih .To jsme si ,ale take neuzili .Ani bracha ne ktery odjel na svatky na Tesov a v nedeli se vratil s Libim ktery mel nohu v sadre.
Na Silvestrovsky ohnostroj jsme se jeli podivat na Seneckou horu, kde jsem Otikovi odpalil asi 5 zlatavych uhorovitych rachejtli.Nutno podotknout ze jsem asi i podcenil pocasi , jelikoz jsem nakonec ve studenem vetru byl opravdu rad ze jsem tech par rachejtli dokazal zapalit i za cenu vypalene cele krabicky zapalek.
fotofoto

 

foto

Dovrseni plnoletosti - Honza 2008

Jak jsme privítali dalšího dospeláka do rodiny.

Honza


22.10. jsme se sešli abychom popráli vše nejlepší asi nejvetšímu chlapákovi v rodine.

Sobotniho zakaboneneho odpoledne jsme byly navstivit Honzu. Ze zacatku to vypadalo ze se setkani nezucasni Zuzky a to z toho duvodu ze ta mladsi byla nejaka nevyspinkana a mrzuta uz od rana.Puvodne jsme ji chteli nechat u babicky na dvorku , ze se v kocare alespon prospi , ale pocasi nic moc.. Oslavenec dostal knihu ktera byla pripravena z fotek nafocenych za cele jeho detstvi a tak bylo na co zavzpominat. Mladsi navstevnici mi trochu pripominaly raubire ze serialu takova normalni rodinka , jen co se poctu tyka tak byly az v presile. Teta napekla , uvarila , nazdobila vse a mozna i vice a tak nikdo nezahalel.Teenagerove si povypraveli co vsechno prozili v uplynulem obdobi ve svem virtualnim svete u ubrazovek pocitacu. My jsme museli po kaficku zas domu protoze to nase male stvoreni bylo chvilemi uplne vedle ze vseobecneho hluku a otevirani sampanskych. Snad nekdy priste budeme moci pobyt dele a trochu si i poklabosit.

Foto

 

Konec materske

Konec materské dovolené.

Tak už se nám ze Zuzanky stala cestovatelka.

Modni doplnky



Foto